Tuần Trăng Mật I

20. července 2008 v 21:32
Jiz ve chvili naseho odjezdu ze Saigonu, pred Vanoci 2006, jsme si s Petou slibili, ze se sem vratime na svatebni cestu.
Ctyri dny po nasi svatbe 21.cervna 2008, jsme s Petou vyrazili - letadlem pres Frankfurt a Hong Kong do Saigonu. Ve Frankfurtu jsme se diky bource zdrzeli a v HK nam tak zbyla na prestup jen pulhodina, ktera nam, udychanym, stacila - bohuzel, kufry to nestihly.
Po sepsani protokolu o ztracenych kufrech na novem saigonskem terminalu (ze stareho mezinarodniho udelali terminal pro domaci lety) uz na nas cekal kolega Hoa s pugetem pro Petu. Na prvni pohled se, krome povinneho noseni prileb pri jizde na motorce (coz prekvapive vsichni dodrzuji), mnoho nezmenilo. Ubytovali jsme se v hotelu An An II na ulici De Tham (turisticka ctvrt) - nasi kamaradi Anglican Peter a Irka Averil, kteri kdysi prijeli do Saigonu ve stejny den co my a zalozili tu skolu anglictiny (Peter dokonce Petru kdysi anglictinu ucil), meli domluvenou navstevu a nemohli nas ubytovat. Lehce zasmradli jsme se vydali na obed - kam jinam nez do restaurace Quán Ăn Ngon kousek od Palace osvobozeni. Po zdejsim lotusovem salatu, pecenych sepiich na chilli, krabi sekane na cukrove trtine a hlavne neskutecne lahodnych cerstvych rolkach (gỏi cuốn) s oriskovou omackou se nam sbihaly sliny jiz rok a pul (vlastne naposledy jsme je jedli ve vietnamskem stanku v Parizi - v Praze nejsou nikde k dostani!!).
Po obede jsme zasli na Cà phê sữa đá (ledova silna kava se slazenym kondenzovanym mlekem) do Highlands za Operou. Samozrejme ani tentokrat jsem neodolal mrkvovemu dortu.
Vecer nam nastesti privezli kufry na hotel (nebylo jednoduche premluvit Vietnam Airlines, aby je nevozily na puvodne udanou adresu k Averil do skoly, nakonec jsem musel po telefonu presvedcovat i ridice), takze jsme meli ciste veci.
Druhy den rano jsme meli sraz s nasimi ucitelkami vietnamstiny - cô Ly a cô Xinh v mrazive vychlazene kavarne na rohu ulic De Tham a Phạm Ngũ Lão. Predali jsme bonbonieru Tatianu i becherovku (kdysi jsme ji naucili ucitelky pit a jim moc zachutnala) a asi hodinu si povidali. Cô Xinh se moc nezmenila, stale svobodna a stale uci cizince vietnamsky. Cô Ly se vsak jiz vdala (za kasmirskeho Inda Babara, s kterym se potkala v Bangkoku, ma tam obchod s koberci a druhy si otevrel na Dong Khoi v Saigonu) a ma dokonce jiz dvoumesicni em bé (chlapecka). Na obed jsme byli domluveni s Peterem a Averil, vyzvedli jsme je taxikem ve skole a jeli do expatovske restaurace Java (Peter s Averil si nikdy moc nezvykli na misti kulturu, malokdy chodi na vietnamske jidlo a napriklad se nenaucili vietnamsky ani pocitat, natoz mluvit). Take jsme jim predali darky - bonbonieru Kastany a lahev bileho vina od Olafa z Moravy.
Po obede jsme sli do firmy, dobra polovina lidi jsou novacci, naopak spousta lidi odesla. Ackoli jsem byl na dovolene, nemohl jsem si nechat ujit prilezitost (preci jenom, do Vietnamu nelitam kazdy tyden) a pripravil jsem si motivacni prezentaci zakoncenou tmelujicim mottem: Tôi là người Sài Gòn.
Po prezentaci jsme s kolegy vyrazili na veceri. Opet jsme sedeli, jako za starych casu, u dlouheho stolu plneho jidla. Opet se podavaly vybrane vietnamske pochoutky vcetne zabich stehynek a opet jsme se opijeli cervenym Sai Gon Bia s ledem. Dorazila i Linh s outezkem (byvala firemni sekretarka, nynejsi Hungova zena, vzali se asi pred rokem) - za dva mesice ma termin, em be pry bude take chlapecek. Ucet tentokrat zatahl Hoa, ktery ma na starosti HR zalezitosti a jelo se na karaoke.
Zpivalo se jako obvykle, vietnamske cajdaky a anglicke hity z 80. let. Nejvetsi uspech pak zaznamenala Peta se svoji interpretaci Vầng Trăng Khóc, zpivala ji totiz vietnamsky a kolegove nechteli verit vlastnim usim.
Druhy den rano nas na hotelu vyzvedlo auto a dovezlo kamsi v Saigonu, kde na nas cekal nas znamy Cecho-Vietnamec Mười (vietnamsky deset) se svymi prateli a se kterymi jsme poobedvali naramnou hostinu. Trosku napite nas auto (Lexus - ve Vietnamu je kazda bila huba za pana) odvezlo zpatky na hotel, zabalili jsme si kufr a odvezli ho k Peterovi domu (druhy den jsme totiz jeli do Mũi Né a nechteli jsme si brat oba kufry) na 466 Lê Văn Sỹ, Quận 3. V kavarne kousek od nich jsme pak meli sraz s Pavlem Dvorakem, poslednim ceskym kamaradem, ktery nam tu v Saigonu zbyl. Moc se za ty dva roky nezmenil, stale pracuje jako programator, prestehoval se, mluvil o zdravotnich potizich a ze bude muset Vietnam kvuli tomu do par let opustit. Hlavne si vsak nasel nevestu - vietnamskou krasavici Cam, musi ji jeste premluvit, aby Vietnam opustila s nim.
Asi po hodine jsme se rozesli, Pavel pospichal na svatbu, my jsme sli po Lê Văn Sỹ az k domu, kde jsme pred dvema lety bydleli, chteli jsme totiz potkat naseho vratneho a strazneho - malickeho dedu Lebedu. Meli jsme stesti, deda byl v dome na recepci a mel velikou radost, ze nas vidi. Ukazal nam dum, za ten rok a pul k nemu stihli pristavet druhe kridlo, takze byl dvakrat vetsi. I terasa se zdvojnasobila, predni vyzdobili betonovou labuti, srnkami, zabou, jezirkem a podobnymi, ve Vietnamu nezbytnymi, okrasami. Na zadni terase pribyla mala telocvicna s behatkem, bar a dokonce bazen s vyrivkou. Tak preci jenom se Vietnam meni.
Zpatky jsme z nostalgie jeli osmadvacitkou, vystoupili jsme vsak uz po par stanicich u restaurace Quán Ba, o neco luxusnejsi a drazsi nez Quán Ăn Ngon, za to maji nejlepsi cerstve rolky ve Vietnamu. Po lotusovem salatu, rolkach a Bún bò Huế jsme sli na koktejl na Phạm Ngũ Lão. Mojito se jeste nenaucili.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 David David | 31. července 2008 v 13:25 | Reagovat

Docela dobrá žranice ;-)

2 BenyI BenyI | E-mail | 16. ledna 2017 v 20:46 | Reagovat

I found this page on 18th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama