Singapur

4. října 2006 v 16:55
Pro většinu cestovatelů jihovýchodní Asií je Singapur čisté, klidné a sterilní město západního stylu. I pro nás, co žijeme v prachu, hluku a smradu Saigonu, je Singapur čisté, klidné a sterilní město západního stylu. Na rozdíl od cestovatelů nám již nepřijde prach, hluk a smrad exotický a protože Vietnam slavil den nezávislosti (2. září 1945 vyhlásil Ho Chi Minh severní Vietnam nezávislým státem, o 24 let později Ho Chi Minh ve stejný den zemřel), využili jsme den volna navíc a zaletěli se do Singapuru podívat.
Původně jsme uvažovali o Vietnam Airlines, kteří nabízejí dvoudenní výlet do Singapuru i s ubytováním, nakonec jsme však zvolili Singapurskou nízkonákladovou leteckou společnost Tiger Airways, nabízeli bezkonkurenčně levné letenky - $147 za oba zpáteční lety. Ještě před odletem jsme se sešli s Peterem a Avril a pak i s Pavlem a nechali jsme si poradit, kde jak bydlet a co hlavně vidět.
Tiger Airways létají na levnější terminál zvaný Budget, odtamtud jsme přejeli zdarma letištním autobusem na hlavní terminál, přestoupili na metro a za hodinu byli na hotelu. Hotel jsme si nechali poradit od Pavla (později jsme zjistili, že ve stejném bydleli i Amy s Antonem), který již Singapur několikrát navštívil. South East Asia Hotel patří k těm nejlevnějším, ale i tak nás stál $50 za noc (to v Laosu jsme bydleli i za $5 a mnohem luxusněji), holt rozvinutá zem. Jeho největší výhoda spočívala v jeho blízkosti od zastávky metra a hlavně byl prakticky uprostřed Singapuru - ke všem nejdůležitějším pamětihodnostem to bylo jenom kousek.
Do Singapuru se jezdí především nakupovat a centrem nákupů je Orchard Road, tou jsme začali jako první. Bylo příjemné se opět procházet po širokých chodnících, bez motorek a bez věčného očumování a pokřikování "Jů, jů, motrbajkjů?" Klimatizované obchody, čisté restaurace, ulice bez odpadků. Trošku nás pobavila místní veřejná doprava alias SMRT (Singapore Mass Rapid Transport), nápisy o rychlé a spolehlivé smrti nás míjely všude.
Po Orchard Road jsme zamířili k řece, k pěší zóně, tam, kde turisté vyjíždějí na projížďky lodí, kde stojí socha zakladatele Singapuru - sira Thomase Stamforda Bingleye Rafflese a kde se snoubí staré čínské domečky s novými štíhlými mrakodrapy. Po důkladné prohlídce nábřeží, sochy zakladatele a hlavně symbolu města - sochy lva Merliona stojícího na místě, kde sir Raffles poprvé přistál (Singapur znamená v malajštině Lví Město), jsme využili čínských stánků s občerstvením. Právě slavili nějaký svátek a po nábřeží jich stálo několik. Po jídle jsme se rozhodli zajít na točeného tygra (místní pivo) do jedné z mnoha restaurací, co stály na břehu řeky. Museli jsme kvůli tomu projít těsnou uličkou mezi restauracemi a jejich zahrádkami, každé dva kroky stáli naháněči a překřikovali se svými nabídkami.
Po džbánku piva jsme se vrátili metrem do centra a zašli do Bugis. To bývalo námořnickou vesničkou, kde se střetávala místní spodina, nedávno částečně vybouraná a částečně přestavěná na nákupní centrum. Na rozdíl od Ho Chi Minh, v Singapuru obchody zavírají poměrně brzy. Již v deset bylo skoro všude prázdno - šli jsme tedy spát.
Druhý den ráno (neděle) bylo opět všude mrtvo, zašli jsme do arabské čtvrti a nikde ani živáčka, podívali jsme se alespoň na sultánovu mešitu. Zkoušeli jsme se opět podívat do Bugis, ale protože tam spousta obchodů ještě ani neotevřela, jeli jsme rovnou na Orchard Road. Péťa si koupila hodinky (hodinky si v Singapuru kupuje každý), kabelku a boty u Bati. Po nákupu jsme jeli do Zoo.
Místní zoo nám doporučovali všichni, co už v Singapuru byli a s kterými jsme se před cestou radili. Navíc nám doporučovali zajít večer i na noční safari, které leží hned naproti zoo. Tak jsme se rozhodli obě rozptýlení zkombinovat. Máloco se dá v Singapuru srovnávat se Saigonem a zoo nebyla výjimkou. Kromě všech možných zvířat (která v zoo obvykle bývají), nás zaujalo, že některé méně nebezpečné druhy běhaly či létaly samostatně mezi návštěvníky (opičky, papoušci, antilopy) a další prováděly různé nacvičené ukázky pro návštěvníky (sloni, orangutani).
Unaveni zoo vydali jsme se na noční safari, což však nebyla nejšťastnější volba. Kromě toho, že jsme měli pekelnou smůlu a nestihli zpáteční autobus, se nic zajímavého nestalo.
Po zoo jsme se ještě stihli podívat do indické čtvrti, kromě tisíců a tisíců Indů, jsme nic jiného neviděli. Dali jsme si indickou večeři, singapurské pivo a šli spát. Druhý den ráno jsme jeli na letiště, utratili poslední singapurské dolary (chybělo nám 5 centů, prodavačka mávla rukou) a hurá domů, do Saigonu.
Singapur je městem zákazů, nesmí se zde jíst ani pít ve veřejných prostorách včetně metra. Za přecházení silnice mimo přechod hrozí vysoká pokuta, je zde zakázáno prodávat žvýkačky, nesmí se odhazovat odpadky na zem. Trestné je dokonce nespláchnutí na záchodě. Před několika lety zde byl americký teenager odsouzen k výprasku za vandalismus. Spoustě lidem se může přehršel zákazů příčit, měli by se podívat do Ho Chi Minh pro srovnání.
Příkazy slušného chování evidentně přinesly své ovoce, pamatuji se, jak jsem byl v Anglii překvapen, když lidi stáli na autobusové zastávce pěkně v řadě třeba přes tři ulice. V Singapuru takhle stojí, když čekají na taxi. A v Ho Chi Minh...
Singapur je město s koloniální minulostí. Zatímco jinde, se snaží na kolonialismus zapomenout, tady jsou všichni bývalí i současní koloniální páni ctěni.
Singapur je vysoce rozvinuté město, směle může konkurovat zbytku světa. Z důvodu omezení hustoty dopravy v centru, se za jeho projetí platí vysoké poplatky, ty jsou dokonce odstupňovány dle toho, jak moc která ulice je vytížena. Šetří dokonce papír na jízdenky, místo nich se v metru prodávají plastové karty na vícero použití, před jízdou si cestující musí kartu koupit v automatu, kde přesně zadá kam jede (platí se dle ujeté vzdálenosti), zaplatí jeden singapurský dolar depozit a při výstupu ji do jiného automatu vrátí a depozit získá zpátky. Dokonce i přestup v metru mají daleko sofistikovanější než v Praze, na jednom nástupišti se střetávají dvě linky různého metra, odpadá tak zdlouhavé pochodování tunely (jak jej známe z Florence).
Singapur je město se čtyřmi hlavními kulturami - čínskou, malajskou, indickou a arabskou. Dokonce mají všechny skupiny vyhrazeny své čtvrti. Ačkoli leží Singapur jen pár kilometrů od Malajsie (dříve byly dokonce chvíli ve federaci), drtivá většina obyvatel jsou Číňani. Kromě mateřských jazyků jednotlivých národnostních skupin, se používá k domluvě i dialekt angličtiny, také jinak zvaný Singlish.
Fotky ze Singapuru (první dvě jsou ještě z Petřiný třídy), jsou zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama