Návštěva

31. října 2006 v 18:03
Začátkem září přijal kolega ze Systinetu Robert Macháček (jako jediný z našich přátel!!) naše pozvání a vydal se za námi do Vietnamu. Kromě povinné prohlídky Saigonu a Systinetí kanceláře si přál navštívit hlavně Laos. Tam jsme s Péťou také ještě nebyli, takže jsme se na něm všichni tři snadno shodli.
Tři dny před Robertovým příletem, jsme se začali pídit po detailech naší cesty a mimo jiné jsme zjistili, že je v Laosu vysoké riziko malárie. Pod dojmem této skutečnosti jsme začali shánět antimalarika a zjistili jsme, že to tak snadné nebude, Lariam nám doktoři nedoporučovali (lidé po něm blázní) a Malarone se zdál dost drahý (asi 2 dolary za pilulku, potřebovali jsme jednu denně a začít je brát tři dny před cestou a týden po skončení cesty). Navíc jej neměli nikde dostatek, oběhli jsme několik místních expatovských nemocnic. Nakonec jsme sehnali pár levných (asi fejková napodobenina) ve vietnamské lékárně, což nám na uklidnění mysli postačilo.
Po obtížích se sháněním antimalarik se taková maličkost jako je vrcholící dešťová sezona v Laosu a nesjízdnost spousty místních cest jevila jako nepodstatný drobnost. Robert dokonce chvíli uvažoval, že by si cestu odložil, nakonec k tomu (naštěstí) nedošlo, takže přiletěl (s půldenním neplánovaným zdržením v Německu) pátého září a mohlo se vyrazit.
Původně jsme plánovali, že se Robert v Saigonu zdrží jenom dva dny a odletí s Petrou napřed do Hanoje podívat se na Ha Long Bay, a já se za nimi vydám o dva dny později (v Ha Long Bay jsem již byl, neměl jsem již tolik dovolené a pak hlavně - nic neprospěje partnerským vztahům víc než chvilková odloučenost), dokonce jsme již koupili letenky. Petra však dostala z vyhlídky výletu s Robertem do Hanoje takovou horečku, že jsme letenku vyměnili, Petru dali se potit do postele a Robert letěl do Hanoje sám.
Během těch dvou dnů v Saigonu se podíval s Petrou po městě, zajel si do delty Mekongu a zašel s kolegy na firemní party a karaoke. Již předtím jsem po firmě rozhlásil, že Robert je nejen výborný programátor, ale ještě lepší zpěvák, takže se všichni na jeho vystoupení těšili. Bohužel, Robert nebyl připravený na malý výběr anglických písniček ve vietnamském karaoke baru (překvapivě, žádnou vietnamskou, korejskou ani čínskou nedal) a zazpíval jenom jednu. Opravdu ohromil. Než se však stačil připravit ke druhé, šlo se domů.
Robert stihl napsat vlastní verzi vyprávění z Vietnamu, Laosu a pak i Hong Kongu (již bez nás), vyprávění je k nalezení zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kulida kulida | 1. listopadu 2006 v 10:37 | Reagovat

Ja jsem k vam chtela jet, ale manzel (Petr Olmer :) rekl, ze je to moc daleko a drahe a kdesi cosi.

2 PP PP | 5. listopadu 2006 v 15:31 | Reagovat

To má manžel pravdu, ale je to zážitek na celý život.

3 dAAA dAAA | 10. února 2007 v 14:24 | Reagovat

ZAJIMAJI ME TUNELY A VALKA JENOMTO JAK SE BOJOVALO!!A O

TOM VIM HODNE JESTE TO VIDET

4 Petr Petr | 22. února 2008 v 18:53 | Reagovat

Máš to tu fakt pěkný,není prostě na vlastní zkušenost,doufám že se tam taky podívám bez cestovky.Ahoj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama