Kambodža

8. září 2006 v 19:22
Po návratu z Hoi An si Petřiný rodiče udělali pár povinných výletů po okolí Saigonu, jako jsou tunely Cu Chi, chrám Cao Daistů (náboženství s dvěma miliony stoupenců, kromě Ježíše a Budhy uctívají i francouzského spisovatele Victora Huga) či farmy v okolí delty Mekongu. Zaletěli jsme se také podívat na Phu Quoc, byli jsme na něm již v dubnu s Pavlem a Janou, krásně jsme si tenkrát odpočinuli na palmových plážích u klidného rovného moře a těšili jsme se po všem to cestování na to samé.
Jaké však bylo naše překvapení, když Phu Quoc se nedal od toho dubnového vůbec poznat. Moře bylo rozbouřené s vysokými vlnami, pláž byla o několik metrů kratší, všechny restaurace, co tu minule stály na pláži, byly teď zavřené (ani nebylo místo, kam je dát), jedna s terasou dokonce pobořená. Navíc první den skoro jenom pršelo. Naštěstí jsme měli ubytování domluvené dopředu, jak jsme na místě zjistili, resort Tropicana byl jediný otevřený na naší pláži, naštěstí i s restaurací.
Na Phu Quocu jsme strávili dvě noci a vrátili se zpět do Saigonu. Hned druhý den jsme letěli do Siem Riep - malého města ve střední Kambodži, kousek od proslulých khmérských chrámů Angkor Wat. Ještě na letišti v Saigonu nás zkasírovali o letištní poplatky $14, bylo to poprvé, co jsme letěli z Vietnamu do zahraničí a doteď jsme o nějakých poplatcích netušili.
Letiště Siem Riep je úplně nové, zaplatili jsme si taxíka do centra a taxikáře se i zeptali, kde bychom mohli bydlet. Rovnou jsme se i domluvili, že nás večer odveze podívat se na Angkor Wat. Bydleli jsme na jedné z rušnějších ulic, i když se Saigonem se to nedalo srovnávat. Kambodža je co do velikosti asi poloviční, má však pouze sedminu obyvatel Vietnamu. Šli jsme na oběd, ačkoli existuje kambodžská měna (riel), všechny ceny byly uváděné v dolarech. Kuchyně byla dost podobná vietnamské, trochu šmrncnutá Indií a kari. I lidé byli dost podobní Vietnamcům, před několika sty lety byla Kambodža i jižní Vietnam jedno khmérské království. Vietnamci mají trochu víc šikmý oči, hlavně ti na severu, jižní Vietnamci mají zase stejně jako Kambodžani rozplácnutý nosy, těm zas chybí ty šikmý oči.
Taxík nás odvezl do Angkoru, nazývá se tak obrovská oblast bývalého hlavního města a chrámů, ze kterých se dochovaly více či méně zachovalé ruiny. Taxikář nás odvezl k pahorku, odkud měl být krásný výhled na Angkor Wat - asi nejznámější a nejzachovalejší chrám v oblasti. Vydrápali jsme se na pahorek i se zbytkem chrámu, nebylo však nahoře nic vidět - chrámy byly zarostlé džunglí. Trochu mi to připomínalo Babylon - tolik turistů z tolika různých zemí světa (ty asijské převažovaly) jsem pohromadě ještě neviděl.
Slezli jsme dolů a jeli do hotelu, večer jsme zašli do rušné turistické ulice se spoustou restaurací a barů na večeři. K večeři nám tančily tanečnice s různě prohnutými zápěstími a kotníky tradiční khmérské tance a kroutily se při velmi pomalých pohybech v barevných kostýmech. Vypadaly přesně jako dívky na reliéfech všude po chrámech Angkoru. Muzika se od vietnamské dost lišila, ani tance vietnamskou kulturu moc nepřipomínaly, vietnamské tance jsme totiž žádné nikdy neviděli a pochybuji, že nějaké mají.
Druhý den ráno začal naplno dvoudenní chrámový maraton. Taxikář nám domluvil svého švagra, který přijel v tuk-tuku a odvezl nás k chrámům. Švagr uměl trochu lépe anglicky, dalo se mu i rozumět, říkal, že má ženu a děti a kromě vození turistů ho živí malé rýžové pole. Nestěžoval si na život, pochvaloval si, že se v Kambodži žije teď lépe než dříve, akorát, že škola pro děti je drahá (asi pořízení povinných školních uniforem).
Nemá smysl detailně popisovat, co všechno jsme viděli - viděli jsme toho hodně. Nejdříve jsme jeli ke chrámu Bayon, pak se přemístili do starodávného města Angkor Thom, prý v něm svého času žilo až jeden milion lidí a dochovaly se pouze kamenné chrámy (právo žít v domech z kamene náleželo jen bohům), sochy a terasy. Celé dopoledne jsme se procházeli po chrámech, prolézali ruinami, šplhali do příkrých schodů a tlačili se s mraky turistů, mezi jednotlivými chrámy jsme popojížděli tuk-tukem. Po Angkor Thomu jsme zastavili na oběd a ačkoli jsme měli na odpoledne plánován zlatý hřeb Angkoru, totiž chrám Angkor Wat, přemýšleli jsme, zda-li nebudeme pokračovat až příští den - chrámů bylo opravdu hodně a my již byli unaveni. Nakonec jsme přeci jenom k Angkor Watu zajeli.
Angkor Wat je ze všech chrámů Angkoru největší a nejzachovalejší, Kambodžské království si dokonce jeho siluetu zvolilo na svoji vlajku. Je to nádherný chrám, za hlavní branou se skrývá dlouhý násep a za ním první čtvercová galerie s vysokými zdmi. Za první galerií je další vyvýšená, a na ní postavená další, přístupná pouze po dlouhých příkrých schodech. Nejvyšší galerie má pět věží, čtyři v rozích a pátou uprostřed, všechny věže ve tvaru lotosového květu. Rodiče už na nejvyšší galerii ani nešli, vyšplhali jsme se tam s Petrou sami. Petra pak ale měla problém po příkrých schodech slézt, raději si vystála frontu a sešla jižní stranou s dalšími turisty - tam totiž bylo přiděláno kovové zábradlí.
Při odchodu z Angkor Watu akorát zapadalo slunce a dokonce lehce poprchávalo, nad Angkor Watem se tak vyklenula duha. Nelitovali jsme, že jsme se pro Angkor War přeci jen rozhodli. Cestou zpátky jsme se ještě zastavili u osmirukého Buddhy, byla to totiž kdysi socha hinduistického boha Šivy, ale s příchodem budhismu mu nasadili hlavu Buddhy. Večer jsme zase zašli na večeři do rušné turistické ulice, tentokrát jsme na tanečnice nešli a zůstali dole na ulici.
Druhý den jsme jeli opět na chrámy, nejprve na vzdálenější chrám z růžového pískovce, později na menší chrámy kolem Angkor Thomu. Chrámů bylo mnoho a zážitek to byl úžasný, některé chrámy byly opravené či se právě opravují, jiné naopak zůstaly tak, jak si je příroda vzala - kamenné stavby prorostlé obrovskými kmeny staletých stromů. Také jsme cestou zpátky potkali několik malých opiček, místní děti zde prodávaly turistům kousky banánů a ti jimi opičky krmili, my jsme si žádné banány koupit nestačili, opičky je totiž dětem ukradly.
Odpoledne jsme již jeli zpátky do města, zašli na oběd, nakoupili několik suvenýrů (např. tričko s obrázkem Angkor Watu nebo dřevěné sošky Buddhy), dokonce i místní tržnice byla oproti té saigonské prázdná. Večer jsme čekali na zpožděné letadlo a pozdě v noci se dostali zpátky do Ho Chi Minh.
Ačkoli jsme věděli, že chrámy Angkoru budou něco výjimečného, skutečnost předčila očekávání, byli jsme překvapeni, jak moc výjimečné jsou. Kambodža je oproti Vietnamu klidné místo, a až na pár drobností se nám tam líbilo.
Fotky z Kambodži jsou zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 peter peter | E-mail | 8. ledna 2016 v 13:28 | Reagovat

Mohu se zeptat, jake společnosti letaji mezi Saigonem a Kambodžou? Diky P.

2 PP PP | 11. ledna 2016 v 12:17 | Reagovat

Myslím, že jsme letěli s Vietnam Airlines, ale určitě těch společností bude víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama