Hanoj, Ha Long Bay, Nha Trang

5. června 2006 v 18:13
Na čarodějnice před 31 lety projely tanky severního Vietnamu branou vládního paláce v centru Saigonu a definitivně tak ukončily Americko-Vietnamskou válku. Z vládního paláce se stal palác sjednocení a 30. duben je svátkem sjednoceného Vietnamu. 1. máj se zde samozřejmě také slaví, takže všichni Vietnamci (včetně nás) měli 2 dny volna k víkendu navíc. Na zbytek týdne jsem si vzal dovolenou a odletěli jsme s Péťou, Amy a Antonem do Hanoje. Původně jsme chtěli letět do Dalatu, ale než jsme se rozhoupali, všechny letenky již byly vyprodány. Třicátým dubnem totiž začíná ve Vietnamu místní turistická sezona a všichni Vietnamci netouží po ničem jiném než vypadnout kamkoli, kde není vedro, což lze jedině do Dalatu, který je v horách a je tam příjemných 25 stupňů. Na druhou stranu k moři, za sluncem, či se opalovat nikdy neletí.
Letěli jsme v sobotu brzo ráno a po dvou hodinách přistáli v Hanoji. Taxíky do centra mají stanovenou cenu $10, my jsme měli štěstí - dva taxikáři se kvůli nám začali hádat a díky tomu nás to stálo jenom $8. Vysadil nás v centru (ve Staré čtvrti) u malého hotelu, jehož majitel nás okamžitě odchytl a za $15 ubytoval. Vyrazili jsme na obhlídku Hanoje, teplota byla tak o 8 stupňů níž než v Saigonu, takže jsme se po čtyřech měsících mohli procházet a nemít mokrou košili. Prošli jsme několik uliček, v každé prodávali něco jiného, vždy všichni prodejci téhož pěkně u sebe. Podívali jsme se na gotický kostel, obešli jezero a usadili se do restaurace, kde jsme se rozhodli, že si uděláme také výlet do Ha Long Bay (Dračí zátoka). V neděli jsme si přivstali, abychom stihli strýčka Ho, k dispozici veřejnosti je pouze do 11 dopoledne, pak ho musí oprašovat. Navíc každý podzim tráví strýček Ho v Rusku, dělá to dobře jeho pleti a dostane i nový kabát.
Před mauzoleem stála asi kilometrová fronta, navíc jsme museli odevzdat foťáky a mobilní telefony (já i svého palma) do úschovy - v mauzoleu se nesmí fotit. Dali nám tašku, kam jsme tohle všechno měli schovat a odevzdat ji u dalšího okénka. Nic jsme nikam schovávat nechtěli, mobily jsme si dal zpátky do kapsy a foťák si Péťa dala do tašky. To samý Amy s Antonem. Zařadili jsme se do fronty, naštěstí rychle postupovala. Těsně před mauzoleem stáli strážní, kteří si občas nějakého turistu vybrali a prohledali. Vybrali si Petru s Antonem. Petra ukázala tašku, naštěstí však schovala foťák do kapsy na zip a strážnému ukázala jenom prázdné pouzdro. Anton takové štěstí neměl, strážný mu našel mobil a i když fotit neumí, vstup mu zakázal, takže strýčka Ho neviděl.
Mauzoleum bylo klimatizované a hodně tmavé. Strýček ležel v prosklené vitríně, kolem něho stáli čtyři vojáci v parádní uniformě, další strážní stáli u turistů a postrkovali nás honem honem dál (už vím, proč ta fronta tak rychle postupovala). Ho Chi Minh sice nevypadal nic moc zdravě, žlutější víc než běžný Vietnamec, takový trochu dozlatova. Na to, že je skoro 40 let po smrti však v báječném stavu.
Venku jsme byli rychle, Anton už na nás čekal. Prošli jsme se ještě po zahradě, kolem Ho Chi Minhova zahradního domku, kolem paláce guvernéra Indočíny a zašli i do Ho Chi Minhova muzea. Na večeři jsme byli v indické restauraci.
Druhý den ráno jsme jeli na dvoudenní výlet na Ha Long Bay. Minibus nás vyzvedl v hotelu a odvezl do přístavu. Cestou jsme se seznámili s Evou - Češkou, co žije v Šanghaji a v Hanoji byla na výletě s francouzským přítelem. Byla to už druhá česká turistka, co jsme ve Vietnamu potkali (poprvé to bylo na ostrově Phu Quoc). V přístavu bylo narváno, na naši loď jsme se dostali přes dvě další. Hned nás usadili a uspořádali hostinu - výlet byl i s ubytováním a jídlem a bylo ho hodně. I kajuty vypadaly dobře, na to jak loď vypadala malá a bylo nás tam sedm párů plus posádka, byly kajuty velké, každá s vlastní koupelnou a záchodem.
Ha Long Bay znamená vietnamsky Dračí zátoka, je to moře s několika tisíci malých ostrůvků, které se strmě tyčí nad vodu. Je to dost turistické, z přístavu denně vyplouvá několik desítek lodí jako byla ta naše. Naštěstí je to tu i dost velké, takže se lodě zas tolik nepotkávají, tlačenice nastala jen v zátoce, kde jsme zakotvili k přespání s dalšími asi 20 loděmi. Ha Long Bay bylo určitě jedno z nejkrásnějších míst ve Vietnamu, které jsme zatím viděli. Ubytování i jídlo na lodi bylo jenom perfektní.
Večer po návratu z Ha Long Bay museli Amy s Antonem do Saigonu a my jsme osiřeli. Zůstali jsme v Hanoji ještě další dva dny, první den jsme zašli do muzea vězeňství (kde Francouzi věznili Vietnamské bojovníky za svobodu a kde Vietnamci drželi sestřelené Americké piloty), pak do chrámu písemnictví - nejstarší Vietnamská univerzita založená v roce 1070 a zasvěcená Konfuciovi. Na oběd jsme zašli do české hospody, nejvíc nám ji připomínaly ubrusy Gambrinus a hustý kouř, který by se dal krájet (ve vietnamských hospodách není díky klimatizacím prakticky zakouřeno). Podívali jsme se na sochu Lenina naproti Hanojské věži hned vedle muzea letectva. Prošli jsme se až k Západnímu jezeru, kde jsme si půjčili šlapadlo ve tvaru labutě. Krásou Hanoje jsme se nechali unést až daleko do jezera, porybný nás musel nahánět na motorovém člunu a kvůli silnému větru jsme málem nedošlapali zpátky včas. Rikšou jsme se svezli zpátky do centra, kde jsme zašli do hanojského divadla vodních loutek.
Druhý den už tolik náročný nebyl, každopádně z Hanoje jsme viděli všechno, co se vidět dalo, tak jsme se rozhodli náš pobyt zde zkrátit a udělat si "oddych" u moře, rozhodli jsme se pro Nha Trang, protože jsme tam ještě nebyli a dle průvodce jsou zde nejlepší městské pláže ve Vietnamu.
Byli jsme jimi dost zklamáni. Nejprve jsme však zažili dobrodružství cestou z letiště. Dle průvodce je možno z letiště dojít do centra pěšky (jak je letiště blízko). Když jsme vyšli z letištní haly, ignorovali jsme všechno pokřikování: "jů, jů taxi, taxi" a šli jsme z letiště ven. Jeden taxikář nám nabízel odvoz za sto tisíc dongů (asi 150Kč), což jsme odmítli. Záhy kolem nás projelo auto (nebyl to taxík), a jeho řidič nám nabízel odvoz za "seven thousand". Na to jsme kývli a nasedli jsme. Auto byl velký černý luxusní džíp s vestavěnými obrazovkami v opěradlech, seděli v něm již další dva Vietnamci, když zjistili, že jsme Češi, začali s námi mluvit rusky. Po pěti minutách jízdy po široké dálnici, kdy kolem nás byla jen tráva, hory a moře, jsme začali být lehce nervózní. Přeci jen, podle průvodce se dalo do centra dojít pěšky! Unesli nás! Proběhlo nám hlavou. Raději jsme se ujistili, že jedeme opravdu do Nha Trangu, Vietnamci ukazovali dopředu a opakovali "Nha Trang, Nha Trang".
Po chvilce dohadování z nich vypadlo, že u Nha Trangu jsou letiště dvě, to u centra zavřeli a nyní letadla přistávají na druhém, 30km vzdáleném letišti. Přistáli jsme někde jinde! Průvodce nám kecal! Ještě, že jsme nešli pěšky, to bychom tam pravděpodobně bloudili doteď.
V Nha Trangu řidič rozvezl ty dva Vietnamce a nás odvezl do centra před hotel. Když jsme vystupovali, chtěli jsme mu zaplatit jeho sedm tisíc. Dával jsem mu deset (asi 15Kč) a on stále opakoval: "seven thousand, seven thousand". Říkal jsem si, to je hodný Vietnamec, nechce, abych ho přeplácel, tak jsem mu dal sedm. Načež Vietnamec změnil písničku a začal: "Seventy, seventy". Á tak proto. I tak to byla dobrá cena, jeli jsme opravdu dlouho (a zpátky jsme nejlevnější taxík sehnali za 150 tisíc).
Ještě před příjezdem, jsme si představovali klidné pláže, nikde nikdo, moře, slunce, kokosy, přesně, jak jsme to zažili v Mui Ne a na Phu Quocu. Opak byl pravdou. Nha Trang je město a pláže jsou přímo uprostřed. Kolem moře se táhne dlouhá, široká silnice, z jedné strany hotely a obchody, z druhé strany parky a pár restaurací. Za parkem pak začínala pláž a moře. Po silnici jezdili mraky motorek, v parku korzovali lidi a po pláži pobíhalo spoustu prodavačů všeho možného.
Pláže v Nha Trangu nás zklamaly. Nejvíc asi tím, že se o nich psalo jako o nejlepších plážích ve Vietnamu (přesněji, o nejlepších městských plážích), ale místo klidného místa jsme našli pláže, kde se muselo platit za pronájem lehátka a každou chvíli odhánět dotěrné prodavače (Péťa dokázala usmlouvat cenu za troje korále ze 120 tisíc na 30). V Nha Trangu bylo zajímavější samotné město s velkou bílou sochou sedícího Budhy a malou křesťanskou katedrálou, obě stavby na dvou protilehlých kopcích.
Fotky z Hanoje jsou zde, zde a zde. Fotky z Ha Long Bay zde a zde. Fotky z Nha Trang zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hana Hana | E-mail | Web | 12. ledna 2007 v 19:21 | Reagovat

Ahoj cestovatelé velice se mi líbily vaše cestovatelské zážitky z Hanoje prostřednictvím vašich fotek jsme se přenesli na úplně jinou a pro mě exotickou část světa vy jste mladí a fandím vám že se nebojíte a cestujete mně je už40 a tak daleko už bych se asi nevydala, ještě jsem ani v letadle neletěla.

Cestování zdar ! Zdraví vás Hana.

2 jana jana | 13. září 2007 v 19:58 | Reagovat

před měsícem jsem byla taky ve vietnamu a musím potrvrdit že halong bay zátoka ja tak fascinující

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama