Můj všední den

22. dubna 2006 v 14:21
Zatímco Péťa chodí každý den do práce, já si práci už čtvrtý měsíc hledám. Není to vůbec jednoduché, původně jsme si mysleli, že práci najdu bez problémů. Vyzkoušela jsem snad všechno.
Nejprve jsem zašla do francouzského institutu Idecaf s tím, že jsem vystudovaná učitelka francouzštiny a ráda bych v institutu učila. Francouz, který mě přijal, se sice tvářil přátelsky, nicméně nebyl ke mně upřímný, jak jsem se dozvěděla později. Francouzi totiž nejsou zvědaví na nějakou Češku, raději zaměstnají rodilé mluvčí, kterých je tu, bohužel pro mě, požehnaně. Dá se to pochopit, ale tím se pro mě značně omezily pracovní příležitosti.Poté jsem zkoušela místní univerzity, ve kterých bych mohla konkurovat vietnamským učitelům francouzštiny, ale zdá se, že je v Saigonu přezaměstnáno. Zašla jsem na francouzskou obchodní komoru, zda-li nepotřebují francouzsky mluvícího zaměstnance v některé z místních francouzských firem. Tam byli ke mně upřímní, zájem vůbec neprojevili. Taky nás napadly místní školky, jedna se dokonce ozvala s nabídkou $100 měsíčně na plný úvazek. No, neberte to...
Další možností byly české firmy působící ve Vietnamu. Kontaktovala jsem presidenta Česko-vietnamské společnosti, pana Marcela Wintera, který mi dokonce odpověděl, ale k žádné práci to nevedlo. Kontaktovala jsem i další české firmy, pár se jich ozvalo s tím, že pro mě nabídku nemají, až na jednu, která potřebovala provést marketingový průzkum v oblasti žáruvzdorných materiálů pro ocelárny a slévárny. S radostí jsem přijala a odpověděla, že o podobné práci jsem snila už od dětství. Už se však neozvali.
Nejslibněji ze všech možností vypadaly české cestovní kanceláře. S nadšením se jich ozvalo hned několik, spolupráce však dopadla nakonec jen s jednou z nich. Spočívala v zařizování ubytování, výletů, pronájmu auta, koupi letenek atd. Tato skupina přijede zítra a v Saigonu stráví dva dny. Uvidíme, zda spolupráce bude pokračovat. Pravdou je, že do Vietnamu se zástupy českých turistů zrovna nehrnou, ale to se časem jistě změní. Dalším takovým přivýdělkem je učení češtiny. Učím vietnamského ředitele místní společnosti vlastnící taxi službu, cestovní kancelář a školu turismu. Před 30 lety studoval v Čechách a chce si češtinu oživit kvůli obchodům s Českou republikou.
Jelikož se mi tak dlouho nedaří najít pořádnou práci, před dvěma měsíci jsem se rozhodla začít studovat angličtinu. Nyní končím druhý pětitýdenní kurz. Školu mám 5x týdně, dvě hodiny denně. Učitel Peter (překvapivě z Anglie) je moc fajn, má desetiletou zkušenost s učením v různých evropských zemích. Ve třídě je nás maximálně osm, Korejka Young, Thajka Leg, a Vietnamci Tram, Chau, Nga, Nghi, Vinh. Už jsem se dokonce naučila jejich jména. Musím uznat, že mi kurz hodně pomáhá, celkem dobře jsem se rozmluvila. Angličtinu jsem měla pouze rok na střední a rok na vysoké škole, takže moje znalosti nebyly nijak závratné, ale místní prostředí člověka donutí mluvit (samozřejmě anglicky). Škoda jen, že francouzsky tu s nikým moc nemluvím.
Kromě kurzu angličtiny chodím s Péťou třikrát týdně na vietnamštinu. Je to docela sranda, vietnamština je tonální jazyk, záleží na tom, jak člověk vyslovuje jednotlivé tóny. Pokud člověk splete tón, může škaredě narazit. Jeden příklad za všechny: thúi znamená smrad a Thủy je ženské jméno. Fakt, že se učíme vietnamsky, nám docela pomáhá v každodenním životě. Běžně smlouváme na trhu, někdy se pokusíme o jednoduchou komunikaci s místními. Jeden by neřekl, že si někdy popovídáme s Vietnamci vietnamsky :)
Když mi zbyde volná chvilka :), zajdu na masáž, která je moc příjemná a navíc hodně levná. To samé platí o dalších službách, jako manikura, pedikura atd. Taky si sem tam necháme něco ušít, například oblek, večerní šaty, kalhoty či sukni. Všechno je úžasně levné.
Fotky spolužáků zde a zde. Fotky z kolegovy svatby zde. Fotka z hodiny vietnamštiny zde. Fotky mnou naaranžovaných květin jsou zde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavla pavla | 25. května 2006 v 20:25 | Reagovat

Tak vám to nějak moc nepřibývá, už měsíc žádné pokračování. Polepšete se! P.

2 jana jana | E-mail | 3. července 2006 v 10:35 | Reagovat

Ahoj,

po navratu je mi zima a mota se mi hlava, je tu hodne kysliku :).

Prosim, napiste mi kontakt na sebe, zadny nemam.

Myslim na Vas, ahoj Jana

3 lenka seidlmanova lenka seidlmanova | E-mail | Web | 4. července 2008 v 9:05 | Reagovat

Jo jo není nad to , když máte upravené nehty na rukou a nohou . www.seidlmanova.cz

4 lenka seidlmanova lenka seidlmanova | E-mail | Web | 4. července 2008 v 9:06 | Reagovat

Není nad to , když máte upravené nehty na rukou a nohou . www.seidlmanova.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama